The winning entry has been announced in this pair.There were 16 entries submitted in this pair during the submission phase, 5 of which were selected by peers to advance to the finals round. The winning entry was determined based on finals round voting by peers.Competition in this pair is now closed. |
Čí ruka asi vymrštila ono osudové první rajče, které dalo vzniknout fenoménu La Tomatina? Přesně to nikdo neví. Možná za tím byl protest proti frankistickému režimu. Nebo snad organizátorům přerostlo přes hlavu karnevalové veselí? Podle nejrozšířenější verze se v roce 1945 během festivalu Los Gigantes (přehlídka obřích loutek z papírmašé) několik místních rozhodlo zinscenovat pranici, aby na sebe upoutali pozornost. Do rány jim přišla kára se zeleninou, a tak po sobě začali metat zralá rajčata. Do šarvátky byli zataženi i nic netušící okolostojící a zanedlouho létala rajská jablka ze všech úhlů. Strůjci taškařice museli zelinářům nahradit škody, ale dalším rajčatovým bitvám a zrodu nové tradice to nezabránilo. Úřady se obávaly, že se zábava vymkne kontrole, a tak v 50. letech zavedly, časem zase zmírnily, avšak následně obnovily řadu zákazů. V roce 1951 skončili provinilci za mřížemi, jenže pobouřená veřejnost si vynutila jejich propuštění. Nejznámější přestoupení zákazu přišlo v roce 1957, kdy přívrženci veselice uspořádali recesistický pohřeb rajčete, který se neobešel bez rakve a smutečního procesí. Místní samospráva poté marný boj vzdala, určila několik pravidel a vzala si potrhlý obyčej za svůj. Ústřední role bezpochyby patří rajčatům, ale závěrečnému klání předcházejí týdenní slavnosti na počest patronů městečka Buñol, jimiž jsou Panna Marie a sv. Ludvík Bertrand. Nemohou chybět průvody, hudba a ohňostroje v bujarém španělském stylu. Aby při rajčatovém souboji nikomu nedošly síly, podává se v předvečer akce fantastická paella, věhlasný valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době již tento rozpustilý festival má jistý řád. Organizátoři dokonce vyšlechtili speciální odrůdu nepoživatelných rajčat, jež se používají jen při této příležitosti. Slavnosti začínají kolem desáté hodiny ranní závodem o to, kdo se nejrychleji zmocní šunky zavěšené na samé špici naolejované tyče. Diváci kropí šplhající závodníky vodou a v ulicích se tančí a zpívá. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města náklaďáky plné rajčat, zatímco dav s gradující intenzitou skanduje: „To-ma-te, to-ma-te!“ Hlavní část programu odstartuje výstřel z vodního děla. Je to signál, že účastníci mohou začít drtit rajčata a pustit se do nekompromisního boje všech proti všem. Někteří rajská jablka posílají elegantním obloukem do dálky, dalším slouží jako nebezpečná zbraň pro boj zblízka, zatímco jiní jimi házejí na střední vzdálenost. Bez ohledu na zvolenou taktiku se váš vzhled (i pocity) po potyčce notně změní. Neuplyne ani hodina a skrz na skrz promáčení rajčatometčíci se brouzdají ulicemi v moři nevzhledné červené omáčky, v níž byste celé plody hledali marně. Druhý výstřel z děla ohlašuje konec bitvy. | Entry #20564 — Discuss 0 — Variant: Not specified Winner
|
Kdo vrhl to první osudné rajče, které odstartovalo revoluci zvanou La Tomatina? Nikdo doopravdy neví. Možná šlo o rebelii proti frankistickému režimu, možná prostě o karneval, který se vymkl kontrole. Podle nejoblíbenější verze příběhu se to stalo v roce 1945 při festivalu Los Gigantes (procesí obřích loutek z papírmašé), kdy se místní chystali strhnout šarvátku, aby upoutali pozornost. Náhodou natrefili na vozík se zeleninou a začali vrhat zralými rajčaty. Zapletli se do toho i bezelstní přihlížející a nakonec celý výjev přerostl v obrovskou melu létajících plodů. Strůjci eskapády museli prodavačům rajčat škodu zaplatit, ale to nikterak nezabránilo recidivě rajčatové pranice – a zrození nové tradice. Úřady se začaly obávat, že věc přeroste v nezvladatelný problém, a tak v 50. letech zavedly řadu zákazů, které poté zmírnily a pak zase obnovily. V roce 1951 skončili za mřížemi místní, kteří se zákonu vzepřeli. Z vězení se dostali, až když vypukla bouře nevole mezi veřejností, která volala po jejich propuštění. Nejproslulejší troufalé urážky rajčatových zákazů se v roce 1957 dopustili přívrženci tradice, kteří uspořádali parodovaný pohřeb rajčete, při němž nechyběla rakev ani smuteční procesí. Po roce 1957 se místní samospráva rozhodla čestně uznat porážku. Zavedla pár předpisů a ztřeštěnou zvyklost přijala. Středem zájmu se sice stala rajčata, ale finálnímu utkání předchází celý týden veselí. Oslavují se patroni města Buñol, Panna Marie a Sv. Ludvík Bertrán, a ulicemi procházejí procesí, hraje hudba a létají ohňostroje, s radostným nadšením, které je Španělsku vlastní. Abyste nabrali síly před nadcházející pranicí, podává se v předvečer bitvy výtečná paella. Je to doslova přehlídka věhlasného valencijského pokrmu z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má i tento nespoutaný svátek určitý řád. Organizátoři šli tak daleko, že dokonce vyšlechtili zvláštní odrůdu nepoživatelných rajčat, výhradně pro tuto každoroční událost. Oslavy propukají kolem desáté dopoledne, kdy účastníci závodí o to, komu se podaří zmocnit se šunky zavěšené na kluzkém kůlu. Diváci stříkají na šplhouny vodu hadicemi a přitom zpívají a tančí v ulicích. Když kostelní zvon udeří poledne, vjedou do města za stále hlasitějšího skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní vozy napěchované rajčaty. A pak vystřelí vodní dělo a hlavní událost začíná. Je to zelená rozčvachtávání a vrhání rajčat po ostatních účastnících a útoky se přitom vedou s nasazením všech sil. Rajčata se střílí na dálku ve vysokých lobech, na střední vzdálenost se házejí bokem přes hlavu a najdou se i obyčejní vrazi, kteří se s tím vůbec nepářou. Ať zvolíte jakoukoli techniku, na konci celé vřavy budete vypadat (a cítit se) o dost jinak. Téměř o hodinu později jsou rajčaty nasáklí atentátníci ponecháni hrám v moři pouliční kečupové břečky, v níž se sotva najde něco, co by připomínalo rajče. Druhý výstřel z děla dává znamení ke konci bitvy. | Entry #18691 — Discuss 0 — Variant: Not specified Finalist
|
Kdo hodil to první osudové rajče, které spustilo revoluci jménem La Tomatina? To nikdo neví. Možná se to stalo během protestů proti generálu Frankovi, možná při nějaké slavnosti, která se vymkla z rukou. Podle nejrozšířenější verze příběhu to bylo v roce 1945 na festivalu Los Gigantes (slavnostní průvod s obrovskými loutkami z papírmaše), když se místní obyvatelé snažili vyvolat rvačku, aby na sebe upoutali pozornost. Náhodou narazili poblíž na vozík se zeleninou a začali házet zralými rajčaty. Zapojili se i náhodní přihlížející a vše přerostlo do mohutného souboje plného létajících plodů. Viníci sice museli prodejce rajčat odškodnit, ale to nezabránilo opakování dalších rajčatových bitev – a zrození nové tradice. Úřady, které se obávaly eskalace násilí, v padesátých letech schválily, zmírnily a znovu zavedly sérii zákazů. V roce 1951 byli místní obyvatelé, kteří neuposlechli toto nařízení, uvězněni, ale lidové protesty si vyžádaly jejich opětovné propuštění. Nejznámější protest proti rajčatovým zákazům se konal v roce 1957, kdy jeho účastníci vystrojili fiktivní pohřeb rajčete i s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla vyslyšet hlas lidu, stanovila několik pravidel a vzala tuto bláznivou tradici na milost. Rajčata jsou sice hlavní atrakcí, ale závěrečnému zúčtování předchází celý týden slavností. Jde o oslavu svatých patronů města Buñol, Panny Marie a sv. Ludvíka Bertrána, s průvody, hudbou a ohňostrojem v radostném španělském stylu. Aby účastníci nabrali sílu na nadcházející souboj, podává se v předvečer této bitvy velkolepá paella jako ukázka typického valencijského pokrmu z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival přece jen určitý řád. Organizátoři dokonce pěstují speciální odrůdu nejedlých rajčat, určenou jen pro tuto každoroční událost. Slavnosti jsou zahájeny okolo 10. hodiny dopoledne závodem o to, kdo jako první získá šunku připevněnou na vrcholu namaštěného sloupu. Přihlížející stříkají na šplhající vodu a na ulicích se zpívá a tančí. Když kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města za stále silnějšího skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní automobily plné rajčat. A pak, výstřelem z vodního děla, začíná hlavní událost. Je povoleno začít drtit a vrhat rajčata v mohutném souboji všech proti všem. Hody rajčetem do dálky, rány z těsné blízkosti i střelba na střední vzdálenost – ať už máte jakoukoli techniku, až vše skončí, budete vypadat (a cítit se) úplně jinak. O necelou hodinu později už mohou rajčaty promočení vrhači jen dovádět v moři rozmačkané pouliční salsy, ve které nezůstalo téměř nic, co by připomínalo rajče. Druhý výstřel z děla ohlašuje konec bitvy. | Entry #20977 — Discuss 0 — Variant: Not specified Finalist
|
Kdo hodil to první osudové rajče, které odstartovalo revoluci La Tomatina? Těžko říci. Šlo o protifrankovskou vzpouru? Anebo snad o karneval, který se vymkl kontrole? Nejčastěji skloňovaná verze říká, že místní chtěli v rámci festivalu Los Gigantes v roce 1945 (slavnostní průvod obřích kašírovaných panenek) přilákat pozornost zinscenováním potyčky. Náhodou se jim však pod ruce připletl nedaleký vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Nic netušící diváci se neváhali zapojit a celé to vyústilo v obří zeleninovou přestřelku. Strůjci toho všeho pak museli prodejcům rajčat škody uhradit. Jenže bitvy se i nadále opakovaly a vznikla nová tradice. V 50. letech úřady v obavě z neřízené eskalace zavedly, pak zmírnily a nakonec zase obnovily řadu zákazů. Lidé, kteří se v roce 1951 zákonům vzepřeli, skončili ve vězení a následovala vlna veřejných protestů za jejich propuštění. Nejslavnější protest proti „rajčatovým“ zákazům se odehrál v roce 1957. Autoři myšlenky tehdy zinscenovali pohřeb rajčete jaksepatří, s rakví i průvodem. Po roce 1957 se místní vláda nakonec umoudřila, zavedla několik pravidel a s potrhlou tradicí se smířila. Rajčata jsou sice středobodem celého dění, ale týdenní oslavy postupně gradují. Jedná se o oslavu svatých patronů městečka Buñol - Panny Marie a sv. Ludvíka Bertranda - která je doprovázena pouličními promenádami, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. Abyste měli na nadcházející bitvu sílu, podává se v její předvečer fantastická paella, účelem čehož je vyzdvihnout tradiční valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době má slavnost určitý řád. Organizátoři dokonce vypěstovali speciální odrůdu nepoživatelných rajčat, která jsou určena výhradně pro tuto každoroční akci. Oslavy začínají v 10 hodin ráno závodem, jehož cílem je získat šunku upevněnou na vršku tyče pomazané tukem. Diváci na lezce stříkají vodu a při tom v ulicích zpívají a tancují. Když kostelní zvon odbije poledne, do města se začnou hrnout náklaďáky plné rajčat za stupňujícího se skandování „To-ma-te, to-ma-te!“. Hlavní akce pak začíná výstřikem z vodního děla, který dává pokyn k mačkání a vrhání rajčat v mohutných salvách proti ostatním účastníkům. Najdou se lidé, kteří rajčata vrhají obloučky z dálky, střelci z bezprostřední blízkosti i tací, kteří rajčata vrhají na střední vzdálenosti v baseballovém stylu. Ať už je ale vaše technika jakákoli, bitva vás rozhodně změní uvnitř i navenek. Asi o hodinu později se rajčaty nasáklí střelci mohou vybláznit v moři čvachtavé pouliční salsy, ve které najít celistvé rajče je jako hledat jehlu v kupce sena. Konec bitvy oznámí druhý výstřel z děla. | Entry #16399 — Discuss 0 — Variant: Not specified Finalist
|
Kdo mrštil ono osudové první rajče, které vedlo k revoluci v podobě festivalu La Tomatina? Skutečnost je taková, že nevíme. Možná to byla rebelie proti Francovi, možná karneval, který se vymkl kontrole. Podle nejoblíbenější verze legendy chtěli místní občané během festivalu Los Gigantes (což je průvod obrovských figurín z rozmělněného papíru) v roce 1945 vyvolat výtržnosti, aby upoutali pozornost. Narazili na pojízdný stánek se zeleninou, který byl poblíž, a začali po sobě házet zralá rajčata. Do nastalé mely se zapojili i nic netušící přihlížející, až se dějiště proměnilo v obrovskou změť létajících plodů. Provokatéři museli uhradit prodejcům rajčat škodu, ale to nezabránilo dalším rajčatovým přestřelkám – zrodila se tak nová tradice. V obavách ze šíření nekázně úřady v 50. letech zaváděly, rušily a opět zaváděly řadu zákazů. V roce 1951 byli místní obyvatelé, kteří omezujícím předpisům vzdorovali, uvězněni, dokud se lidé formou veřejných protestů nezačali dožadovat jejich propuštění. K nejproslulejší drzé vzpouře proti zákazu rajčatových bitek došlo v roce 1957, kdy odpůrci uspořádali parodický rajčatový pohřeb včetně rakve a procesí. Po roce 1957 se místní samospráva rozhodla v záležitosti ustoupit, zavedla několik pravidel a přijala ztřeštěnou tradici za svou. Ačkoli jsou středem pozornosti rajčata, cestu ke konečnému zúčtování dláždí týden plný slavností. Jedná se o oslavu svatých patronů městečka Buñol, kterými jsou Panna Maria a sv. Ludvík Bertrand. Můžete být svědky pouličních průvodů, hudební produkce a ohňostrojů v radostném španělském pojetí. Chcete-li před nadcházejícím červeným peklem nabrat síly, nenechte si ujít opulentní paellu na valencijský způsob, věhlasný pokrm servírovaný v předvečer bitvy, který obsahuje rýži, mořské plody, šafrán a olivový olej. I pro tento nespoutaný festival dnes platí určité zásady. Pořadatelé dokonce zašli tak daleko, že vyšlechtili právě pro tuto každoroční atrakci speciální odrůdu nepoživatelných rajčat. Slavnosti začínají kolem desáté hodiny dopolední, kdy účastníci soutěží o to, kdo se zmocní šunky připevněné k vrcholu namaštěného kůlu. Přihlížející polévají lezce vodou a současně zpívají a tančí v ulicích. Když kostelní zvon odbije poledne, do města vjedou nákladní vozy plné rajčat a skandování „to-ma-te, to-ma-te“ (rajče, rajče) nabývá na intenzitě. Poté sprškou z vodního děla začíná hlavní událost. Mačkání a házení rajčat v nelítostném boji proti ostatním účastníkům dostává zelenou. Nadšenci posílající rajčata pomocí lobů do velké dálky, atentátníci útočící z bezprostřední blízkosti, střelci házející plody ladnými oblouky do střední vzdálenosti – ať již používáte jakoukoli techniku, na konci vřavy budete vypadat úplně jinak (a také se tak budete cítit). Téměř o hodinu později si rajčaty nasáklí útočníci hrají v ulicích, které se proměnily v moře z rajčatové omáčky. Jen stěží lze najít cokoli, co by připomínalo skutečné rajče. Druhá sprška z děla oznamuje konec bitvy. | Entry #21562 — Discuss 0 — Variant: Not specified Finalist
|
Nikdo ve skutečnosti neví, kdo hodil právě to první osudové rajče, které odstartovalo revoluční festival La Tomatina. Možná se jednalo o vzpouru proti Francovi nebo o karneval, který se vymkl z rukou. Nejoblíbenější verze tohoto příběhu vypráví o tom, jak zdejší obyvatelé vyvolali potyčku na festivalu Los Giantes (slavnostní přehlídka obřích papírových loutek) v roce 1945. Potyčku rozpoutali v blízkosti vozíku se zeleninou, kde začali házet zralá rajčata. Nevinní přihlížející byli vtaženi do děje, který vyústil v hromadný boj s létajícími plody. Iniciátoři potyčky museli uhradit škodu způsobenou prodejcům rajčat, avšak ani tento fakt nezabránil dalším rajčatovým bojům. Tak se zrodila nová tradice. Kvůli obavám z nezvladatelného vyhrocení úřady v průběhu 50. let nejprve schválily řadu zákazů, posléze je však zmírnily a poté opětovně zpřísnily. Místní obyvatelé, kteří vzdorovali těmto zákonům, byli v roce 1951 uvězněni. Z důvodu veřejného pobouření však byli vzápětí propuštěni. Nejslavnější odpor vůči „rajčatovým“ zákazům se odehrál v roce 1957, kdy zastánci rajčatových bitev uspořádali parodovaný pohřeb rajčat včetně rakve a procesí. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla jít s davem, ustanovila několik pravidel a přijala tuto nezvyklou tradici za svou. Přestože jsou rajčatové přestřelky centrem pozornosti, všechny oči se po týdnu slavností upínají na závěrečný souboj. Tento souboj se koná k poctě svatých patronů města Buñol, Panny Marie a Louise Bertranda a představuje slavnostní průvody v ulicích, hudbu a ohňostroje v radostném španělském stylu. Před blížícím se soubojem se mohou účastníci posilnit výtečným španělským jídlem Paella, které se podává v předvečer bitvy a skládá se z věhlasného valencijského pokrmu v podobě rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době má již tento nespoutaný festival určitý řád. Pořadatelé dokonce pro tuto každoroční událost vypěstovali zvláštní odrůdu nepoživatelných rajčat. Úderem desáté hodiny dopolední jsou zahájeny slavnosti závodem účastníků, kteří mají za úkol ukořistit šunku upevněnou na vrcholku kluzké tyče. Přihlížející stříkají na účastníky vodu a zároveň v ulicích zpívají a tančí. S úderem zvonů odbíjejících poledne přijíždějí do města za stupňujícího se pokřiku „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní vozy plně naložené rajčaty. Výstřelem z vodního děla pak začíná hlavní událost. To signalizuje zahájení rajčatové přestřelky mezi všemi zúčastněnými. Hod vysoký a daleký, přesné míření, smečování. Nehledě na vámi zvolenou techniku budete po skončení vypadat odlišně a budete se tak i cítit. Téměř o hodinu později se rajčaty promočení útočníci brodí mořem rajčatové salsy, ve které byste stěží hledali nějaký nerozmačkaný kousek. Druhý výstřel z vodního děla pak značí konec bitvy. | Entry #21086 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo hodil prvním, osudovým rajčetem, které odstartovalo revoluci zvanou La Tomatina? To se nejspíš nikdy nedozvíme. Možná to byla vzpoura proti Francovi nebo karneval, který se trochu vymkl kontrole. Podle nejpopulárnější verze příběhu se během oslav Los Gigantes (průvodu obřích figurín z papírmašé) v roce 1945 místní snažili upoutat pozornost tím, že vyvolají potyčku. Do cesty jim přišel vozík se zeleninou a začali mrštit zralá rajčata. Do věci se připletli i nic netušící přihlížející, až z toho vznikla ohromná změť létajících plodů. Strůjci museli rajčata poškozeným prodavačům nahradit, ale ani to nezabránilo dalším a dalším rajčatovým šarvátkám. A zrodu nové tradice. V obavách z nekontrolované eskalace zavedly úřady v 50. letech řadu zákazů, které postupně uvolňovaly a poté opět obnovovaly. V roce 1951 byli místní, kteří se předpisům vzepřeli, uvězněni, dokud si veřejné protesty nevynutily jejich propuštění. K nejslavnějšímu pohrdání zákazem rajčatových slavností došlo v roce 1957, kdy jejich přívrženci zorganizovali fingovaný pohřeb rajčat, na kterém nechyběla ani rakev a smuteční průvod. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla přizpůsobit veřejnosti, stanovila několik pravidel a potrhlou tradici akceptovala. Ačkoliv těžištěm akce jsou rajčata, vrcholnému souboji předchází týden oslav. Radostně španělskými průvody v ulicích, hudbou a ohňostroji jsou oslavováni patroni městečka Buñol, Panna Maria a sv. Louis Bertrand. Na posilněnou před nadcházející bitkou se v její předvečer podává skvělá paella, typická valencijská pochoutka z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes jsou tyto rozpustilé slavnosti do určité míry spořádané. Pořadatelé zašli tak daleko, že speciálně pro tuto každoroční akci kultivují zvláštní, nepoživatelnou odrůdu rajčat. Oslavy začínají kolem 10. hodiny dopoledne, kdy účastníci závodí o to, kdo se zmocní šunky zavěšené na namaštěném kůlu. Na ty, kdo po kůlu šplhají, stříkají přihlížející vodu z hadic a zároveň se v ulicích zpívá a tančí. Když kostelní zvon odbíjí poledne, vjíždí do města kamiony naložené rajčaty a skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ se stupňuje. Výstřel z vodního děla potom zahajuje hlavní akci. To je signál k drcení a vypalování rajčat a k mohutným útokům na ostatní účastníky. Hod rajčetem vysokým obloukem do dálky, atentáty z bezprostřední blízkosti i zásahy ze střední vzdálenosti. Ať už máte techniku jakoukoliv, než to všechno skončí, budete vypadat (a cítit se) docela jinak. Po necelé hodině si útočníci nasáklí rajčatovou šťávou mohou lebedit v moři měkoučké pouliční salsy, zatímco byste v okolí už nenašli nic, co by se podobalo nedotčenému rajčeti. Druhý výstřel z děla pak je znamením k ukončení bitky. | Entry #21803 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo vrhl tím prvním osudným rajčetem, které zahájilo revoluci jménem La Tomatina? Neví se. Snad to byla protifrankovská rebelie, anebo karneval, který se vymkl z ruky. Podle nejoblíbenější verze začala její historie během festivalu Los Gigantes (průvod obřích loutek z papírmaše) v roce 1945, kdy se místní chystali rozpoutat šarvátku, aby na sebe upozornili. Natrefili při tom na vozík plný zeleniny a začali po sobě metat zralými rajčaty. Postupně se zapojovali i nevinní přihlížející a skončilo to nezřízenou chumelenicí létajícího ovoce. Její strůjci museli zelinářům škodu nahradit, ale ani to nezabránilo dalším rajčatovaným – a zrodu nové tradice. V 50. letech se úřady začaly obávat, že by celá věc mohla přerůst v něco nebezpečného a postupně ji zakazovaly, zmírňovaly a zase zakazovaly. V roce 1951 pozavírali místní, kteří se zákazu vzepřeli, do vězení, a až vlna veřejné nevole si vynutila jejich propuštění. Neznámější a nejnestoudnější z protestů proti zákazu rajčatovanic uspořádali jejich přívrženci v roce 1957 – ostentativní pohřeb rajského jablka se vším všudy, se smutečním průvodem a rakví. Po roce 1957 se pak místní úřady rozhodly, že odpor je zbytečný, a pod podmínkou dodržování několika málo pravidel začaly praštěnou tradici podporovat. Rajčata jsou jasně v hlavní roli, ale přestřelka je až vyvrcholením celého týdne radovánek. Oslava patronů městečka Buñol, Pany Marie a Sv. Ludvíka Bertranda, má vesele španělskou atmosféru s průvody, hudbou a ohňostroji. V předvečer rajské bitvy se na posilněnou servíruje paella, národní jídlo Valencie, něco na způsob rizota s plody moře, šafránem a olivovým olejem. V dnešní době má svůj řád už i tenhle odvázaný festival. Došlo to tak daleko, že se kvůli němu pěstuje speciální odrůda nepříliš chutných rajčat. Každoročně se začíná okolo desáté ráno, kdy účastníci závodí, komu se podaří vyškrábat se nahoru po mastné tyči pro sušenou šunku. Přihlížející po nich přitom ještě stříkají z hadice vodou a v ulicích už se zpívá a tančí. Když pak zvon z kostela odbije poledne, za skandování „to-ma-te, to-ma-te!“ se do centra sjedou náklaďáky plné rajčat. Hlavní bod programu zahajuje výstřel z vodního děla. Po tomto signálu můžete začít rozmačkávat rajčata a v líté bitce všech proti všem jimi bombardovat ostatní účastníky. Jedni vrhají padáčky daleko do houfu, jiní likvidují na blízko, ještě jiní rozvážně míří na středně vzdálené cíle. Ať už zvolíte jakoukoli techniku, tato zkušenost vás promění navenek i uvnitř. Za necelou hodinu si už rajčaty nasáklí bojovníci hrají v moři pouliční salsy (oblíbené rajské omáčky), ve které abys něco, co byť jen trochu připomíná rajské jablko, pohledal. Druhá salva z děla oznámí, že bitva je u konce. | Entry #16441 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo hodil to první osudné rajče, které začalo revoluci La Tomatina? Pravdou je, že nikdo přesně neví. Možná to bylo při vzpouře proti Francovi nebo při karnevalu, který se vymkl z ruky. Podle nejrozšířenější verze to bylo v roce 1945, kdy během festivalu Los Gigantes (průvod obrovských loutek vyrobených z papírové hmoty) chtěli místní zinscenovat rvačku, aby upoutali pozornost. Narazili na vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralými rajčaty. Do potyčky se zapletli i nevinní přihlížející, až nakonec celý výjev vystupňoval v obrovskou bitvu plnou létajícího ovoce. Vyšetřovatelé museli prodejce rajčat odškodnit, ale to nezabránilo opakování dalších rajčatových bitev a především zrození nové tradice. V 50. letech se veřejné orgány obávaly nekontrolované eskalace a schválily, uvolnily a poté znovu obnovily sérii zákazů. V roce 1951 byli uvězněni místní, kteří zákonu odporovali, dokud veřejnost bouřlivě neprotestovala za jejich propuštění. Nejznámější rebelie proti rajčatovým zákazům se odehrála v roce 1957, kdy zastánci bitev uspořádali rajčatům fingovaný pohřeb včetně rakve a průvodu. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla uznat porážku a zavedla několik pravidel, kterými tuto potrhlou tradici přijala. Přestože rajčata hrají hlavní úlohu, závěrečné bitvě předchází týden oslav. Oslavy patronů městečka Buñol – Panny Marie a sv. Ludvíka Bertrána – jsou provázeny průvody, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. Aby bojovníci načerpali síly na nadcházející bitvu, podává se v její předvečer vynikající paella, která představuje věhlasné valencijské jídlo z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival alespoň nějaký řád. Organizátoři dokonce vypěstovali zvláštní odrůdu nepoživatelných rajčat určenou speciálně pro každoroční bitvu. Oslavy začínají kolem desáté hodiny, kdy účastníci závodí o to, kdo první získá šunku visící na vrcholu kluzkého kůlu. Přihlížející kropí lezce hadicí, zpívají a tančí. Když kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města nákladní vozy naložené rajčaty a skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ dosahuje vrcholu. Hlavní akce potom začíná výstřelem z vodního děla. To je zelená pro bojovníky, aby rozmačkali rajčata a začali je s plným nasazením vrhat po ostatních účastnících bitvy – bojovnících vrhajících rajčata z dálky vysokým obloukem, střelcích útočících z bezprostřední blízkosti i těch, kteří metají rajčata ze střední vzdálenosti. Ať už je vaše technika jakákoliv, po bitvě budete vypadat (i se cítit) úplně jinak. Téměř o hodinu později dovádějí bojovníci zmáčení rajčaty v moři rozčvachtané pouliční salsy, ve kterém byste marně hledali cokoli připomínající rajče. Druhý výstřel děla značí konec bitvy. | Entry #19856 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo hodil to první osudové rajče a rozpoutal tak revoluční bitvu La Tomatina? Tak to opravdu neví nikdo. Možná to byl odpor proti Frankovi a možná se jenom karneval trochu vymkl z ruky. Podle nejpopulárnější verze zinscenovali místní během festivalu Los Gigantes (průvod gigantických papírových loutek) rvačku, aby se zviditelnili. Ocitli se náhodou u stánku se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Nezaujatí pozorovatelé se připletli do vřavy a všechno vyvrcholilo obrovskou melou, při které létaly vzduchem zralé plody. Strůjci celé akce museli majiteli rajčata zaplatit, ale to nezastavilo další rajčatové boje – a nová tradice byla na světě. V padesátých letech, ze strachu z neorganizované eskalace bitev, schvalovali místní radní různá opatření, ta pak mírnili, aby nakonec přece jen odhlasovali řadu zákazů. V roce 1951 byli místní obyvatelé, kteří porušili zákon, zatčeni. Bouřlivý nátlak veřejnosti je ale osvobodil. Nejznámější protest proti zákazu rajčatových bitev se odehrál v roce 1957, kdy odpůrci zákazu zorganizovali pohřeb rajčete, na kterém nechyběla ani rakev ani pohřební průvod. Po roce 1957 se radní smířili se skutečností, nastavili pár pravidel a odstartovali tak šílenou tradici. Přestože středem všeho dění je rajče, celý festivalový týden se nese v duchu všeobecné veselice. Je to oslava svatých patronů Buňolu, Panny Marie a Svatého Ludvíka, s průvody městem, hudbou a ohňostrojem, vše v typicky španělském stylu. Abyste získali sílu na rozhodující bitku, můžete si dát v předvečer akce famózní paellu, tedy kultovní valencijskou misku rýže s mořskými plody, šafránem a olivovým olejem. V dnešní podobě má tento svérázný festival jistá pravidla. Organizátoři došli tak daleko, že pěstují speciální, nepoživatelnou odrůdu rajčat určenou jen pro tuto každoroční akci. Oslavy startují okolo desáté hodiny ranní, kdy účastníci bojují o to, kdo utrhne šunku připevněnou na vrcholku namydlené tyče. Okolo stojící dav je polévá vodou, zpívá a tancuje. Když kostelní zvon odbije poledne, najedou do města náklaďáky plné rajčat, a hlasitý chorál „Raj-ča-ta, raj-ča-ta!“ dosáhne vrcholu. Výstřel z děla ohlašuje začátek bitvy. To je zelená pro mačkání a vrhání rajčat do všech stran a po všech zúčastněných. Hod rajčetem obloukem do dálky, útok z bezprostřední blízkosti nebo palba ze střední vzdálenosti. Nezáleží na tom, jakou techniku použijete, protože než bitva skončí, budete vypadat a cítit se zcela odlišně než na začátku. Zhruba po hodince si mohou rajčaty nasáklí útočníci hrát v moři rozměklé pouliční salsy se šancí najít ještě nějaké rajče. Druhým výstřelem z děla bitva končí. | Entry #17521 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo hodil ono první osudné rajče, které spustilo revoluci La Tomatina? To vlastně nikdo neví. Možná šlo o vzpouru proti Frankovi, možná o karneval, který se vymkl z ruky. Podle nejrozšířenější verze tohoto příběhu chtěli místní obyvatelé v roce 1945 během festivalu Los Gigantes (což je průvod obřích papírových loutek) uspořádat rvačku, aby na sebe upoutali pozornost. Přitom padli na zelinářský vozík a začali házet zralými rajčaty. Vtáhli do toho i nic netušící diváky a vše vyvrcholilo obrovskou palbou létajících plodů. Její iniciátoři museli prodavačům rajčat škodu nahradit, ale to nezabránilo návratu dalších rajčatových bitek — a vzniku nové tradice. Ze strachu z nezvladatelného vystupňování násilí úřady v padesátých letech 20. století schválily, poté zmírnily a znovu zavedly sérii zákazů. Roku 1951 bylo několik místních narušitelů zákona uvězněno, avšak bouřlivé protesty veřejnosti si vyžádaly jejich propuštění. Nejznámější výtržnost v souvislosti se zákazem rajčatových bitek se udála v roce 1957, kdy její aktéři uspořádali fingovaný pohřeb rajčete i s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní správa rozhodla to vzdát, zavedla několik pravidel a bláznivou tradici přijala. Přestože středem dění jsou rajčata, týden slavností vyústí v závěrečný souboj kdo s koho. Je to oslava Buñolských svatých, Panny Marie a sv. Louise Bertranda, s pouličními průvody, hudbou a ohňostroji ve veselém španělském stylu. Aby každý nabral sílu pro nadcházející bitvu, podává se v její předvečer impozantní paella, čímž se současně prezentuje věhlasný valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes už tento nespoutaný festival probíhá v určitých mezích. Organizátoři dokonce neváhali jen kvůli této každoroční události vyšlechtit speciální odrůdu nechutných rajčat. Oslavy propuknou kolem 10. hodiny dopoledne, kdy účastníci soutěží o to, kdo se zmocní šunky zavěšené na mastné tyči. Přihlížející stříkají na šplhouny vodu a přitom zpívají a tančí v ulicích. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vtrhnou do města za sílícího volání "To-ma-te, to-ma-te!" nákladní auta plná rajčat. Pak začne výstřelem vodního děla hlavní část. To znamená zelenou pro drcení a házení rajčat v totálním útoku na všechny ostatní. I pro vrhače rajčat na dlouhé vzdálenosti, útočníky z bezprostřední blízkosti i střelce přes hlavu na střední vzdálenost. Ať už je vaše technika jakákoli, po skončení bitvy budete vypadat (a cítit se) úplně jinak. Téměř o hodinu později se rajčaty nasáklí útočníci brodí v moři mazlavé pouliční salsy, kde byste něco, co připomíná rajče, hledali jen stěží. Druhý výstřel z děla bitvu ukončí. | Entry #21367 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo hodil první osudové rajče, které rozpoutalo revoluci La Tomatina? To vlastně nikdo neví. Možná to bylo při povstání proti Frankovi nebo při karnevalu, který se zvrhl. Avšak podle nejoblíbenější verze příběhu místní občané během festivalu Los Gigantes (průvodu obřích papírových loutek) v roce 1945 zinscenovali rvačku, aby přilákali pozornost. Náhodně narazili na vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Zapojili se také nevinně přihlížející a skončilo to velkou zeleninovou melou. Strůjci této bitky museli zaplatit prodejcům za rajčata, ovšem ani to nezabránilo pořádání nových rajčatových bitev – a zrození nové tradice. Úřady se obávaly nekontrolovaného šíření těchto válek, a proto v 50. letech vydaly řadu zákazů, které poté zmírnily a zase znovu obnovily. V roce 1951 bylo uvězněno několik místních, kteří zákaz porušili, ale na nátlak veřejnosti byli propuštěni. K nejslavnější okázalosti proti zákazům rajčatových válek došlo v roce 1957, kdy zastánci uspořádali pohřeb rajčete s rakví a průvodem. Od roku 1957 se místní vláda rozhodla přistoupit k ráznému kroku a stanovila několik pravidel, kterými tuto bláznivou tradici přijala za svou. Rajčatovou válku, která je hlavní atrakcí, předchází týden různých slavností. Jsou to zejména oslavy svatých patronů Buñolu svaté Marie a svatého Louise Bertranda s průvody, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. A sílu na nastávající pranici můžete načerpat z jedinečné paelly, tradičního valencijského jídla z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje, která se podává v předvečer bitvy. Dnes má tato nespoutaná slavnost určitý řád. Organizátoři zašli až tak daleko, že pěstují speciální odrůdu nepoživatelných rajčat pouze pro účely této každoroční akce. Oslavy začínají kolem desáté ráno, kdy účastníci závodí ve šplhu na naolejovaný kůl, na jehož konci je šunka. Přihlížející stříkají na zpívající a tančící účastníky vodu z hadic. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města za sílícího pokřiku „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní auta s rajčaty. Pak s výstřelem vodního děla začíná hlavní událost. Je to signál k mačkání rajčat a házení na okolní účastníky v nepřehledné vřavě. Lidé hází dalekonosné loby, zabijácky přímo na cíl nebo středně dlouhé padáčky. Bez ohledu na techniku se po skončení budete cítit a vypadat trochu jinak. Po téměř hodině si rajčaty smáčení bojovníci ještě mohou hrát v pouličním moři rajčatové omáčky. Druhý výstřel z děla signalizuje konec bitvy. | Entry #20647 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdopak asi hodil tím prvním, osudovým rajčetem, které odstartovalo revoluci zvanou La Tomatina? Po pravdě, to nikdo neví. Možná měl být terčem rebelie generál Franco, nebo šlo o karneval, který se jednoduše vymknul z ruky. Podle nejpopulárnějšího výkladu celé historky, bylo to v roce 1945 a právě probíhal festival Les Gigantes (průvod obrovských kašírovaných loutek), když se místní rozhodli zviditelnit, vyhlášením bitky. Poblíž natrefili na zelinářský vozík a jali se častovat zralými rajčaty. Bezděční kolemstojící se přidali, až se strhla obrovská mela poletavých plodů. Podněcovači museli pak prodejce rajčat odškodnit, ale to nezabránilo dalším rajčatovým bitkám — a zrodu nové tradice. Kvůli obavám, že se vše vyhrotí, v průběhu padesátých let úřady vyhlásily, uvolnily a opět zavedly řadu zákazů. V roce 1951 byli místní vzpurní dokonce vězněni, než všeobecné pobouření dosáhlo jejich propuštění. Nejvěhlasnější vzdor vůči rajčatovým zákazům se konal v roce 1957, když stoupenci zinscenovali fingovaný pohřeb, včetně rakve a smutečního průvodu. Po roce 1957 se magistrát rozhodl ťafku přijmout a jít s dobou, zavedl pár usměrňujících opatření a potrhlou tradici přijal za svou. Přestože středobodem dění zůstavají rajčata, finálnímu střetu předchází celotýdenní veselice. Jde o oslavu svatých patronů obce Buñol, Panny Marie a sv. Louise Bertranda, s pouličními průvody, muzicírováním a bujarými španělskými ohňostroji. K posílení před nastávající bitkou se v její předvečer nabízí epická paella, která je výstavní ukázkou typického benátského jídla z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tato nevázaná slavnost decentní mantinely. Organizátoři dokonce vypěstovali pro tuto každoroční událost vlastní odrůdu nechutných rajčat. Oslavy začínají kolem desáté ráno, kdy účastníci závodí ve šplhání za šunkou, upevněnou na vrcholu namaštěného sloupu. Šplhouny promáčejí diváci tryskem vody z hadic a po ulicích se zpívá a tančí. Jakmile kostelní zvon udeří poledne, do města se přivalí rajčaty překypující vozy, zatímco skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ burácivě vrcholí. Pak to přijde, rána z vodního děla spustí hlavní dějství. To dává pomyslnou zelenou hňácání a metání rajčat, v neukojitelných výpadech proti ostatním zúčastněným. Jsou tu dálkoví rajčatoví obloukaři, atentátnící z bezprostřední blízkosti, i středněpásmoví vrhači, kteří to berou šmahem. Ať už máte techniku mrštnou sebevíc, ve finále budete vypadat (a cítit se) docela neotřele. Necelou hodinu poté se prosáklí bombarďáci potomatovatenci ráchají v moři pouliční salsy a už jen sotva zbývá k nalezení cokoli, co by se rajskému jablíčku podobalo. Druhý výstřel z kanónu vyhlašuje příměří. | Entry #15500 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo vrhnul to první osudné rajče, které počalo revoluci La Tomatina? To ve skutečnosti nikdo neví. Možná to byla rebelie proti Frankovi, nebo karneval, který se vymkl z ruky. Podle nejpopulárnější verze této historky, roku 1945, během festivalu Los Gigantes, přehlídky obrovských papírových loutek, měli místní obyvatelé v úmyslu získat trochu pozornosti zinscenováním potyčky. Náhodou poblíž narazili na vozík se zeleninou a začali házet zralá rajčata. Přidali se k nim náhodní přihlížející, až situace vyústila v obrovskou změť létajících rajčat. Iniciátoři museli obchodníkům s rajčaty zaplatit, to je však neodradilo od pořádání opakovaných rajčatových bitev – a tím od zrození nové tradice. V 50. letech vládní činitelé, obávající se nezvladatelného vyhrocení situace, schválili, uvolnili, a pak opět zavedli řadu zákazů. V roce 1951 byli místní, kteří se vzepřeli tomuto zákonu, uvězněni. Až bouřlivý protest veřejnosti vyvolal jejich propuštění. Nejznámnější nestoudnost proti rajčatovému zákazu se stala roku 1957, kdy zastánci uspořádali hraný rajčatový pohřeb, se vším všudy - s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní správa rozhodla poddat nátlaku, ustanovila několik pravidel a přijala tuto potrhlou tradici. Ačkoliv jsou středem pozornosti rajta, závěrečnému utkání předchází celý týden slavností. Je to oslava svatých města Buñol, svaté Marie a svatého Jiřího Bertranda, s pouličními průvody, hudbou a ohňostroji v radostném španělském stylu. Za účelem posílení se na nadcházející potyčku se v předvečer bitvy podává impozantní paella, ukázka toho věhlasného valencijského pokrmu z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival jistý řád. Organizátoři zašli tak daleko, že vypěstovali speciální druh nepoživatelných rajčat jen pro tuto každoroční událost. Slavnosti bývají zahájeny kolem desáté hodiny ranní, kdy všichni účastníci závodí, snažíce se popadnout šunku upevněnou na vrchu umaštěného sloupu. Přihlížející stříkají po rvoucím se davu hadicí, přičemž zpívají a tancují v ulicích. Když kostelní zvony odbijí poledne, přivalí se do města kamióny plné rajčat, zatímco skandování „To-ma-te, to-ma-te” nabírá na intenzitě. Poté výstřel z vodního děla zahájí hlavní událost. To je zelená pro rozmačkání rajčat a zahájení jejich palby po spoluúčastnících s nasazením veškerých sil. Dálkové lobované hody, atentáty z bezprostřední blízkosti, hákové hody středního doletu - jakoukoliv techniku použijete, když je po všem, budete vypadat (a cítit se) zcela odlišně. Skoro o hodinu později jsou rajčaty nasáklí útočníci ponecháni hrátkám v moři rozměklé pouliční salsy, kde se dá nalézt jen máloco připomínající rajče. Druhý výstřel z kanonu signalizuje konec bitvy. | Entry #21883 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo obsazení, že první osudové rajče, který začal revoluci La Tomatina?Skutečností je, nikdo neví. Možná to bylo anti-Franco povstání, nebo karneval, který se vymkl z rukou. Podle nejpopulárnější verzi příběhu, v roce 1945 festivalu Los Gigantes (obří papír hmota loutkové přehlídky), místní obyvatelé se snaží představit rvačku, aby se trochu pozornosti. Oni se to stalo na rostlinném košíku okolí a začal mrštit zralá rajčata. Innocent diváci zapojili do scény eskaloval do masivní rvačce létání ovoce. Iniciátoři musel splatit rajčat dodavatele, ale to nezastavilo opakování více rajčat bojů-a zrození nové tradice. Strašný neovladatelný eskalace, úřady nařídil, uvolněně, a pak znovu na řadu zákazů v roce 1950. V roce 1951, místní obyvatelé, kteří se vzpíral zákon byl uvězněn do veřejné dražbě volal po jejich propuštění.Nejslavnější drzost se zákazy rajčat se stalo v roce 1957, kdy zastánci konala falešný rajče pohřeb kompletní s rakví a procesí. Po roce 1957, místní vláda rozhodla s těmito ranami, nastavit několik pravidel, na místě, a přijali nezvyklý tradici. Ačkoli rajčata se do centra pozornosti, týden slavností vést až ke konečnému zúčtování. Je to oslava Buñol je patronů, Panny Marie a sv Louis Bertrand, s pouličními průvody, hudba a ohňostroj v radostné španělské módy. Chcete-li vybudovat svou sílu na hrozící rvačce, epos paella se podává v předvečer bitvy, představí kultovní Valencie misku rýže, mořské plody, šafrán a olivový olej. Dnes je tato nespoutaná festival má určitou míru řádu. Organizátoři šli tak daleko, jak pěstovat speciální řadu nechutné rajčat jen pro každoroční událost. Slavnosti odstartuje kolem 10 hodin, kdy účastníci závodu chytit šunku pevně na vrcholu mastnou tyč. Diváci hadice na scramblery s vodou při zpěvu a tanci v ulicích. Když zvon udeří poledne, nákladní auta zabalené s rajčaty vrátit do města, zatímco odříkává "To-ma-te, na-ma-te!" dosažení crescendo. Pak se ke střelbě a vodním dělem, začíná hlavní událost. To je zelenou pro drcení a zahájení rajčata ve všech-out útoky proti kolegy účastníků. Dlouhá vzdálenost rajčat lobbers bod-prázdné vrazi, a střední rozsah hák výstřely. Ať už jsou vaše technika, v době, kdy už je po všem, budete vypadat (a cítit) zcela odlišná. Téměř o hodinu později, rajče namočené bombardéry jsou ponechány hrát v moři rozmačkaný ulice salsy s malým vlevo připomínající rajče, které se nacházejí.Druhý výstřel děla signalizuje konec bitvy. | Entry #17833 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Kdo cast, že první osudové tomato, že začal na La Tomatina revoluce? Realita je, nikdo neví. Možná to byl anti-Francouzsko povstání, nebo karneval, který se dostal z rukou. Podle nejpopulárnější verze příběhu, v roce 1945 festival Los Gigantes (obří papír hmota loutkové parade), místní obyvatelé byli při pohledu na scéně rvačky získat nějakou pozornost. Se stalo na rostlinné košíku v okolí a začal mrštit zralá rajčata. Nevinný přihlížející se dostal až do doby, kdy scéna se vystupňoval do masivní melee létající ovoce. Návodce musel vracet rajče prodejci, ale to nezastavilo opakování více rajče bojuje-a zrození nové tradice. Strach z nezvladatelného eskalace, úřady nařízeny, uvolněně, a pak znovu sérii zákazů v roce 1950. V roce 1951, místní obyvatelé, kteří se vzepřel zákon byl uvězněn až do veřejných protestů vyzvala k jejich uvolnění. Nejslavnější tu drzost, rajče zákazy v roce 1957, když zastánci konalo mock rajče pohřeb kompletní s rakev a procesí. Po roce 1957, místní vláda rozhodla roll s údery, nastavit několik pravidel, a objal nezvyklý tradici. Když rajčata se do centra pozornosti, týden slavností vést až k závěrečnému zúčtování. Je to oslava Buñol je patron svatých, Panny Marie a St. Louis Bertrand, s pouliční průvody, hudba a ohňostroj v radostné španělské módy. Vybudovat své síly pro nastávající rvačky, epické paella se podává v předvečer bitvy, představí kultovní Valencie jídlo z rýže, mořských plodů, šafrán, a olivového oleje. Dnes je tento neomezený festival má určitý řád. Organizátoři mají už tak Dnes je tento neomezený festival má určitý řád. Organizátoři zašly tak daleko, jak pěstovat zvláštní druh nechutný, rajčata jen pro roční události. Slavnosti odstartuje zhruba 10 hodin. když účastníci závodu chytit šunka stanovena na mastnou tyč. Diváků hadici rušičky s vodou, zatímco zpěv a tanec v ulicích. Když kostelní zvon udeří poledne, nákladní auta obědové s rajčaty vrátit do města, zatímco odříkává "-ma-te-ma-te!" dosáhnout crescendo. Pak, s palba, vodní dělo, hlavní událostí začíná. To zelené světlo pro drcení a zahájení rajčata v all-out útoky proti kolegy účastníků. Dálkové rajče lobbers, point-blank vrahy, a střední vzdálenosti hák záběry. Ať už je váš technika, v době, kdy už je po všem, můžete se podívat (a cítit) zcela jiná. Téměř o hodinu později, rajče nasáklé bombardéry jsou levé hrát v moři rozmačkaný ulici salsa s trochu vlevo připomínající rajče lze nalézt. Druhý děla výstřel signalizuje konec bitvy. | Entry #20921 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|